Kuna skalní

Kuna skalní (Martes foina), v minulosti někdy nazývaná též kuna domácí, je šelma z čeledi lasicovitých. Vyskytuje se ve větší části Evropy a v Asii, zavlečena byla do USA. Řadí se mezi nejběžnější evropské šelmy, často žije i v těsné blízkosti lidí. Má štíhlé tělo, obvykle 70 až 80 cm, výjimečně až okolo 90 cm dlouhé (včetně ocasu). Hmotnost se většinou pohybuje mezi 1 až 2 kg, někdy i více. Samci bývají větší než samice. Barva srsti je hnědá či šedohnědá, náprsenka je obvykle bílá a poměrně velká. Podobá se sice na první pohled kuně lesní, ale jde o dva jasně oddělené druhy se spoustou odlišností.

Jako biotop preferuje otevřené listnaté vzrostlé lesy, křovinatou, kamenitou a skalnatou krajinu. Využívá i lidmi přetvořená stanoviště (lomy, lesní holiny, opuštěné budovy). Je to většinou samotářský (kromě samic s mláďaty) a teritoriální tvor. Řadí se mezi potravní oportunisty. Živí se rozličnými menšími živočichy (hlodavci, ptáky, hmyzem, plazy aj.) a jídelníček si ve velké míře doplňuje rostlinnou stravou. K páření dochází nejčastěji v létě, nicméně samice vrhá mláďata až následující jaro, neboť během březosti prochází obdobím odložené nidace.

Někdy je lidmi považována za škůdce, neboť může zabíjet menší domácí zvířata, poškozovat automobily a znečišťovat lidské stavby. Globálně jí nehrozí žádné zásadní nebezpečí, a proto ji Mezinárodní svaz ochrany přírody považuje za druh málo dotčený.

Je to obratná a mrštná šelma, jež je aktivní především v noci a za soumraku. Ze sociálního hlediska je většinou samotářská (kromě období páření a samic s mláďaty) a teritoriální. Studie provedená ve střední Itálii nicméně překvapivě zjistila, že samci se mohou podílet na výchově mláďat. Velikost teritoria se pohybuje od 9,5 po 880 hektarů a může se měnit v souvislosti s ročním obdobím (v létě bývají větší). Samci mají rozlehlejší území, která v sobě zahrnují i teritoria samic. V městské zástavbě jsou domovské okrsky obvykle výrazně menší než v přírodě či zemědělské krajině a je zde také výrazně vyšší populační hustota. Hlavním vnitrodruhovým komunikačním prostředkem jsou pachové značky.

Kuna si nebuduje doupata a ani neobývá jinými zvířaty vytvořená. Ve volné přírodě se schovává a odpočívá ve skalních puklinách, mezerách mezi kameny, v dutinách stromů a v hromadách klestí, v antropogenním prostředí využívá pestré nabídky lidských výtvorů. Dokáže velmi dobře šplhat po skalách, zdech, římsách, střechách a stromech (po nich ne tak dobře jako kuna lesní), nicméně jde o zvíře převážně zemní, kde i nejčastěji loví. Je zdatný plavec.

K páření dochází v červenci a srpnu. Samice kun skalních prodělávají tzv. provokovanou (indukovanou) ovulaci, kdy se vajíčko uvolňuje z vaječníku až na základě stimulů vyvolaných kopulací. Samci mají velkou pyjovou kost a povrchové struktury na pyji, jež drážděním samičí vulvy spustí ovulaci. Kopulace bývá značně hlasitá a dochází k ní především v noci. Může trvat až jednu hodinu a samec při ní drží samici za volnou kůži na krku. Mláďata se rodí asi za osm až devět měsíců po páření (v březosti je období latence neboli odložené nidace), tedy nejčastěji v březnu a dubnu. Pokud není samice oplodněna přes léto, může zabřeznout ještě v zimě. To se pak ale neprojeví prodloužená březost a k vrhu dochází po asi 2 měsících. Samice vrhne jedno až osm (obvykle 3 až 5) slepých mláďat, která váží 28 až 34 gramů. Místem vrhu bývají v zalesněných oblastech nejčastěji dutiny stromů. Mladé kuny otevírají oči po 30 až 36 dnech. Samice je kojí 40 až 45 dnů. Po třech měsících se osamostatňují, až do konce léta či do podzimu však zůstávají s matkou. Pohlavně dospívají ve věku 15 až 27 měsíců. V průměru se kuny skalní ve volné přírodě dožívají 3, maximálně 10 až 12 a v zajetí až 18 let